Prokládaný

Prokládané video je metoda snímání obrazu, která rozděluje každý snímek na dvě půlsnímky a zobrazuje střídavé vodorovné řádky. Přenáší nejprve řádky s lichými čísly a potom řádky se sudými čísly, čímž při rychlém střídání například 50 nebo 60 (snímků za sekundu) vytváří úplný obraz. Protože každý půlsnímek přenáší pouze polovinu obrazových informací, prokládání snižuje potřebnou šířku pásma téměř o 50 % ve srovnání s přenosem celého snímku najednou.

Při statických nebo pomalu se pohybujících obrazech není prokládání lidským okem patrné, při rychlém pohybu však může způsobovat obrazové artefakty, které jsou běžné například ve sportovních přenosech a videohrách. Může jít o blikání, rozmazání nebo efekt „hřebenu“, při kterém se pohybující objekty jeví jako rozdělené mezi jednotlivé půlsnímky. Moderní videosystémy proto běžně používají progresivní řádkování, které vytváří jasnější a stabilnější obraz, zejména na obrazovkách LCD a OLED.

Historie

Prokládání bylo zavedeno v analogových televizních formátech, jako jsou NTSC v Severní Americe a PAL v Evropě. Tento přístup byl obzvlášť důležitý u prvních systémů televizního vysílání, kde byla šířka pásma omezená.

HDTV a 4K

Standardy HDTV existovaly ve třech hlavních variantách:

• 720p – rozlišení 1280x720 s progresivním řádkováním
• 1080i – rozlišení 1920×1080 s prokládaným výstupem
• 1080p – rozlišení 1920×1080 s progresivním řádkováním

Filmy a pořady ve formátu 4K se obvykle vysílají v 2160p, který má rozlišení 3840x2160 s progresivním řádkováním. Prokládaný standard 4K neexistuje.