Progresivní řádkování

Progresivní řádkování je metoda přenosu a zobrazování videosignálu, při které se při každém obnovení obrazovky vykreslí každý svislý řádek obrazu. Liší se od videa s prokládaným řádkováním, které při každém obnovení aktualizuje střídavé svislé řádky (a vyžaduje tak v daný okamžik méně informací). Video s progresivním řádkováním poskytuje plynulejší pohyb a detailnější obraz než videosignál s prokládaným řádkováním, zejména v akčních scénách s velkým množstvím rychlého pohybu, a je standardem pro streamované online video a disky DVD / Blu-ray.

Prokládané video se původně používalo pro standardní televizní vysílání, protože k přenosu pouze poloviny obrazu najednou vyžaduje menší šířku pásma, ale také kvůli způsobu fungování starších televizorů. Televizory CRT obnovují obrazovku frekvencí 60 Hz, tedy dvakrát pro každý videosnímek natočený rychlostí 30 snímků za sekundu — jednou pro liché řádky a jednou pro sudé řádky. Tím se omezuje blikání a pohyb vypadá plynuleji. Moderní displeje LCD a OLED však dokážou obrazovku aktualizovat častěji a zobrazit každý videosnímek v několika průchodech, což vede k detailnějšímu obrazu. Když obrazovky LCD a OLED zobrazují prokládané video, televizor zpracuje signál a spojí oba prokládané průchody do jediného obrazu s progresivním řádkováním.

Moderní televizní vysílání může používat progresivní i prokládané řádkování. To, zda videosignál používá progresivní, nebo prokládané řádkování, označuje písmeno následující po počtu svislých řádků rozlišení obrazu. Například dva nejběžnější formáty televizního vysílání HDTV jsou 720p a 1080i — formát 720p má rozlišení 720 řádků a používá progresivní řádkování, zatímco formát 1080i má rozlišení 1 080 řádků a používá prokládané řádkování. Oba tyto formáty vyžadují přibližně stejnou šířku pásma.