Sekundární paměť

Sekundární paměť označuje úložná zařízení, například pevné disky a jednotky SSD. Může také označovat vyměnitelná úložná média, například USB flash disky, CD a DVD.

Na rozdíl od primární paměti není sekundární paměť přímo přístupná CPU. Místo toho se data načtená ze sekundární paměti nejprve nahrají do RAM a poté se odešlou do procesoru. RAM hraje důležitou zprostředkující roli, protože poskytuje mnohem vyšší rychlost přístupu k datům než sekundární paměť. Po načtení softwarových programů a souborů do primární paměti mohou počítače zpracovávat data mnohem rychleji.

Sekundární paměť je sice mnohem pomalejší než primární paměť, ale obvykle nabízí výrazně větší kapacitu. Počítač může mít například pevný disk s kapacitou jeden terabajt, ale pouze 16 gigabajtů RAM. To znamená, že počítač má přibližně 64krát více sekundární paměti než primární paměti. Sekundární paměť je navíc nevolatilní, což znamená, že uchovává data bez ohledu na to, zda je přítomno elektrické napájení. RAM se naopak vymaže při vypnutí nebo restartování počítače. Sekundární paměť se proto používá k ukládání „trvalých dat“, například operačního systému, aplikací a uživatelských souborů.

NOTE: Sekundární paměť se může také označovat jako „sekundární úložiště“. Tento pojem je však poněkud nejednoznačný, protože interní úložná zařízení se někdy označují také jako „primární úložná zařízení“.