Multiprocessing

Po mnoho let se rychlost počítačových procesorů zvyšovala díky vylepšování architektury a taktovací frekvence procesorů. V posledních letech však výrobci čipů narazili na limit toho, jak malé mohou tranzistory uvnitř CPU vyrábět, aniž by se přehřívaly. Používání více procesorů neboli multiprocessing se proto stalo dalším krokem ke zvýšení výpočetního výkonu.

Multiprocessing lze implementovat dvěma různými způsoby: 1) použitím více než jednoho fyzického procesoru nebo 2) použitím procesoru s více jádry. Například první počítače Power Mac G5 měly více fyzických procesorů, z nichž každý měl vlastní chladič a přední sběrnici. Když Apple v roce 2006 přešel na procesory Intel, začal používat dvoujádrové procesory. Tyto čipy vypadají jako jeden procesor, ale fungují jako dva. Některé počítače, například Mac Pro, nyní mají čtyřjádrové procesory, které obsahují čtyři výpočetní jádra. Některé počítače Mac Pro mají dokonce dva fyzické čtyřjádrové procesory, takže počítač má celkem osm procesorů. Většina počítačů s Windows a Linuxem nyní také používá vícejádrové procesory.

Ačkoli multiprocessing zní jako logická volba pro zlepšení výpočetního výkonu, musí ho podporovat operační systém počítače, aby fungoval správně. Naštěstí současné verze systémů Windows i Mac OS X multiprocessing plně podporují. To znamená, že mohou spravovat více procesorů jako jeden CPU a rozdělovat mezi ně výpočetní zátěž. Ne všechny úlohy však lze mezi dva nebo více procesorů rozdělit rovnoměrně. Přestože multiprocessing může zvýšit rychlost počítače, obvykle nezlepší výkon přesně úměrně počtu procesorů v počítači.