4G

4G je soubor mobilních datových technologií čtvrté generace. Navazuje na 3G a označuje se také jako „IMT-Advanced“ neboli „International Mobile Telecommunications Advanced“. 4G bylo poprvé zpřístupněno už v roce 2005 v Jižní Koreji pod názvem WiMAX a během následujících několika let bylo zavedeno v několika evropských zemích. Ve Spojených státech bylo dostupné od roku 2009, přičemž Sprint byl prvním operátorem, který nabídl mobilní síť 4G.

Všechny standardy 4G musí splňovat soubor specifikací vytvořených Mezinárodní telekomunikační unií. Všechny technologie 4G musí například poskytovat maximální rychlost přenosu dat alespoň 100 Mbps. Skutečné rychlosti stahování a odesílání se mohou lišit v závislosti na síle signálu a rušení bezdrátového připojení, rychlosti přenosu dat u 4G však mohou ve skutečnosti překonat rychlosti připojení prostřednictvím kabelového modemu a DSL.

Stejně jako u 3G neexistuje jediný standard 4G. Různí mobilní operátoři místo toho používají různé technologie, které splňují požadavky 4G. WiMAX je například oblíbená technologie 4G používaná v Asii a východní Evropě, zatímco LTE (Long Term Evolution) je populárnější ve Skandinávii a Spojených státech.