AVR

Zkratka pro „Audio/Video Receiver“. AVR, často označovaný jako přijímač, je centrální směrovací a zpracovatelská součást domácího kina. Může přijímat signály z připojených součástí a směrovat je do různých zařízení. AVR se někdy označuje také jako „zesilovač“, protože jednou z jeho hlavních funkcí je zesílit zvukový signál před jeho odesláním do reproduktorů.

V typickém domácím kině jsou všechna zařízení připojena k portům HDMI na zadní straně AVR. Zvuk je směrován do reproduktorů, například do systému prostorového zvuku Dolby 5.1 (pět reproduktorů a jeden subwoofer). Video je obvykle odesíláno do televizoru. V moderním domácím kině může televizor sloužit jako monitor, protože zvuk zpracovává AVR a vstup videa zajišťuje kabelový přijímač, Apple TV nebo jiné zařízení. Chytré televizory jsou výjimkou, protože jsou zároveň vstupním zařízením (odesílají zvuková a obrazová data do AVR) i výstupním zařízením zobrazují video z vestavěných (aplikací nebo jiných zařízení.

Historie AVR

První přijímače se nenazývaly AVR, protože zpracovávaly pouze zvukové signály. Vstupy a výstupy byly převážně analogové, s výjimkou optického zvukového připojení, například Toslink nebo portu S/PDIF. Později se začaly vyrábět přijímače, které směrovaly obrazové signály stejně jako zvukové.

Jak se digitální zařízení stávala běžnějšími, začaly přijímače plnit významnější úlohu centrálního digitálního ovladače systému domácího kina. Protože HDMI umožňuje obousměrnou komunikaci, mohou nyní zařízení komunikovat mezi sebou. AVR může například televizoru říct, aby se zapnul nebo vypnul, a televizor může AVR říct, aby změnil hlasitost.

Moderní AVR

Moderní AVR jsou mnohem funkčnější než starší přijímače, které jednoduše zesilovaly signály z rozhlasového vysílání, zvukových kazet a CD přehrávačů. Nyní slouží jako řídicí centrum většiny domácích kin. Mnoho AVR také podporuje bezdrátové technologie, jako jsou Wi-Fi a Bluetooth, které umožňují bezdrátově streamovat hudbu do reproduktorů připojených k přijímači.