Velká data

Pojem „velká data“ se často používá v prostředí podniků k popisu velkého množství dat. Neodkazuje na konkrétní množství dat, ale popisuje datovou sadu, kterou nelze uložit ani zpracovat pomocí tradičního databázového softwaru.

Mezi příklady velkých dat patří vyhledávací index Googlu, databáze uživatelských profilů na Facebooku a seznam produktů na Amazon.com. Tyto kolekce dat (neboli „datové sady“) jsou tak rozsáhlé, že je nelze uložit do běžné databáze, ani do jediného počítače. Místo toho je nutné data ukládat a zpracovávat pomocí vysoce škálovatelného systému pro správu databází. Velká data jsou často distribuována mezi více úložných zařízení, někdy na několika různých místech.

Mnoho tradičních systémů pro správu databází má omezení týkající se množství dat, která dokáže uložit. Například databáze Access 2010 může obsahovat pouze dva gigabajty dat, takže do ní nelze prakticky uložit několik petabajtů nebo exabajtů dat. I když systém DBMS dokáže uložit velké množství dat, může fungovat neefektivně, pokud je vytvořeno příliš mnoho tabulek nebo záznamů, což může vést k pomalému výkonu. Řešení pro velká data tyto problémy řeší poskytováním vysoce responzivních a škálovatelných úložných systémů.

Existuje několik různých typů softwarových řešení pro velká data, včetně platforem pro ukládání dat a programů pro analýzu dat. Mezi nejběžnější softwarové produkty pro velká data patří Apache Hadoop, IBM Big Data Platform, Oracle NoSQL Database, Microsoft HDInsight a EMC Pivotal One.