Paket

Paket je malé množství dat odesílané přes síť, například LAN nebo Internet. Podobně jako skutečný balík obsahuje každý paket zdroj a cíl a také obsah (neboli data), která se přenášejí. Když pakety dorazí do cíle, znovu se sestaví do jediného souboru nebo jiného souvislého bloku dat.

Přesná struktura paketu se mezi jednotlivými protokoly liší, ale typický paket obsahuje dvě části — hlavičku a datovou část. V hlavičce jsou uloženy informace o paketu. Například hlavička IPv6 obsahuje následující pole:

1. Zdrojová adresa (128 bitů) - IPv6 adresa zdroje paketu
2. Cílová adresa (128 bitů) - IPv6 adresa cíle paketu
3. Verze (4 bity) - „6“ pro IPv6
4. Třída provozu (8 bitů) - nastavení priority paketu
5. Označení toku (20 bitů) - volitelné ID, které označuje paket jako součást konkrétního toku; používá se k rozlišení několika přenosů z jednoho zdroje
6. Délka datové části (16 bitů) - velikost dat určená v oktetech
7. Následující hlavička (8 bitů) - ID hlavičky následující po aktuálním paketu; může jít o TCP, UDP nebo jiný protokol
8. Limit skoků (8 bitů) - maximální počet síťových skoků (mezi směrovači, přepínači atd.), které může paket absolvovat, než je zahozen; v IPv4 se také označuje jako „TTL“

Datová část paketu obsahuje skutečná přenášená data. Často jde jen o malou část souboru, webové stránky nebo jiného přenosu dat, protože jednotlivé pakety jsou poměrně malé. Maximální velikost datové části paketu IP je například 65 535 bajtů, tedy 64 kilobajtů. Maximální velikost paketu nebo „rámce“ Ethernet je pouze 1 500 bajtů neboli 1,5 kilobajtu.

Pakety slouží k přenosu dat spolehlivě a efektivně. Namísto přenosu velkého souboru jako jediného bloku dat pomáhá odesílání menších paketů zajistit, aby byla úspěšně přenesena každá část. Pokud paket není přijat nebo je „zahozen“, stačí znovu odeslat pouze zahozený paket. Pokud navíc při přenosu dat dojde kvůli několika současným přenosům k zahlcení sítě, zbývající pakety mohou být přesměrovány méně zahlcenou cestou.