Připojení

Připojení je softwarový proces aktivace svazku na diskové jednotce, díky kterému jsou její soubory a složky přístupné operačnímu systému počítače. Jde o druhý krok (po fyzickém připojení) předtím, než může počítač přistupovat k obsahu disku. Většina operačních systémů připojí disk automaticky při jeho připojení, v některých případech však může být nutné připojit disk ručně pomocí softwarového příkazu.

Když Windows připojí disk, přiřadí mu jedinečné písmeno jednotky. Toto písmeno identifikuje disk v systému souborů a umožňuje Průzkumníkovi souborů a dalším aplikacím přistupovat k jeho obsahu tak, že přejdou na danou jednotku a procházejí její strukturu složek. Operační systémy založené na Unixu, jako jsou macOS a Linux, naopak připojují nové svazky jako speciální adresáře v hierarchickém systému souborů. Například připojení jednotky USB k počítači s Windows ji připojí k písmenu jednotky, například E:\, připojení k Macu ji připojí do adresáře /Volumes/ a připojení k počítači s Linuxem ji připojí do adresáře /media/ (uživatel Linuxu ji však může pomocí příkazu mount připojit jinam). K danému umístění pak můžete přejít pomocí libovolného správce souborů a zobrazit obsah disku.

Kromě fyzických disků můžete připojit také soubory obrazů disku. Většina operačních systémů obsahuje ve správci souborů integrovaný způsob připojení souborů obrazů disku. Po připojení můžete přistupovat k obsahu obrazu disku stejně jako k obsahu fyzického disku.

Opakem připojení disku je jeho odpojení, které jej odebere ze systému souborů počítače a zabrání operačnímu systému v přístupu k jeho obsahu. Před odpojením úložné jednotky byste ji měli vždy odpojit — neočekávané odpojení disku během přenosu dat může některá data poškodit. Optické disky se po vysunutí z jednotky odpojí automaticky, ale před odpojením byste neměli zapomenout odpojit flash disky a externí pevné disky.